Projekt jsem odstartovala v létě 2009.
Kluci dostali malé bločky. Titulní stranu každého jsem polepila modrou samolepící tapetou a nazvala "Badatelův zápisník". Na každé stránce měli napsané nějaké heslo. Ne z každého názvu bylo hned patrné, o co půjde. Projekt zahrnoval poznávání, bádání a hlavně různé zajímavé pokusy. Po dokončení pokusu nebo splnění úkolu dostali kluci razítko do Badatelova zápisníku. Když se zápisník zaplnil razítky, dostali badatelé odměnu. To ale určitě neznamená, že bych tento projekt považovala za uzavřený. Pořád je co zkoumat a s čím experimentovat. A to je moc dobře. :o)
-Nové druhy zvířat
Při návštěvě ZOO jsme fotografovali zvířata, jako bychom je právě objevili. Obrázky některých jiných zvláštních zvířat jsme si našli v encyklopedii a potom na internetu. Byly to zcela nové, dosud neznámé druhy zvířat, které jsme objevili. Proto jsme jim také dali nová jména. Tomášek z fotografií a názvů zvířat vytvořil pěknou prezentaci. Tak spatřila světlo světa zvířata, jako například: Parvajs obrněný, Skrzkrk skorobezhlavý, Plasťák plackoťapký, Paňucha ztřeštěněvřeštivá, Čumík nekňubovitý, Trubkohlav vznešený, Fufík makedonský, Ťutínek ťupiťupitý, Vražďoprd fleretozobý... a mnoho dalších.
-Neznámé rostliny
S pomocí knížky Plané rostliny (autoři: Margot a Roland Spohnovi) jsme v přírodě určovali různé, nám neznámé kvetoucí rostliny. Postupuje se nejprve podle barvy květů a následně podle tvaru. Kniha obsahuje barevné fotografie. Je to jednodušší způsob určování rostlin, než podle "Klíče". Pro naše účely naprosto dostačující.
-Jen podle chuti
To jest se zavázanýma očima. Původně jsem měla v úmyslu předložit klukům k rozpoznání třeba med, banán, sůl... Ale to by samozřejmě bylo až příliš snadné. A tak jsem je nechala se zavázanýma očima podle chuti od sebe rozeznat červené a bílé hroznové víno, top topic a mattoni s příchutí hroznů, žlutou a červenou papriku, coca-colu a colu zero, broskev a nektarinku (se šlupkou i bez), nízkotučný a smetanový bílý jogurt a vrchol všeho pribináček a bobík. Vymyslela bych i více pochoutek, ale přeci jen jsem klukům nechtěla přeplácat žaludek.
-Exotické ovoce
Koupila jsem pár kousků exotického ovoce. Každý plod jsem položila na talířek s lístkem, na kterém byl jeho název. Na internetu jsem vyhledala informace o každém jednotlivém druhu, jak se jí, kde a na čem roste. No a potom jsme ochutnávali, očuchávali, prohlíželi obrázky a četli si o původu ovoce. Bylo to úžasné, přestože o jednom kousku ovoce můj manžel prohlásil, že chutnalo jako počůrané ponožky. :o)
Tady jsou adresy internetových stránek, ze kterých jsem mimo jiné čerpala: http://ovoce.smejkalovi.cz/ , http://exoticke-ovoce.coajak.cz/ , http://jaruna7.bloguje.cz/533074-salak-ovoce-v-hadi-kuzi.php ...
-Výroba bublifuku
Našla jsem zaručený recept profesionálních bublifukářů. Vlastně ale není o čem psát, protože bublifuk, který vyrobil Míša jen smícháním vody a jaru, fungoval mnohem lépe. :o)
-Zajímavosti o zvířatech
Kluci měli za úkol najít a připravit si zajímavost o některém zvířeti, podle knížky, kterou jsem objevila v knihovně. O některých zvířatech jsme si společně četli.
POKUSY A POZOROVÁNÍ:
-Jak roste medvídek
Potřebujeme želatinové medvídky a studenou vodu. Medvídka ponoříme do skleničky se studenou vodou. (V teplé by se rozpustil.) Želatina ve studené vodě nabobtná a medvídek "povyroste".
-Lupa z vody
Potřebujeme kelímek nebo kyblík, potravinovou fólii, gumičku a trochu vody. Po straně kelímku vyřízneme otvor. Přes kelímek položíme potravinovou fólii a zajistíme ji gumičkou. Fólie by neměla být příliš napnutá. Na fólii nalijeme trochu vody. Vyříznutým otvorem vkládáme do kelímku různé věci a můžeme je pozorovat přes vodu jako lupou.
-Sklenice vody
Sklenici naplníme vodou a postavíme před sebe na stůl. Malé předměty, které budeme posouvat za sklenici zprava , uvidíme přes sklenici, jako bychom je tam postrkovali zleva a naopak. Také lžička nebo brčko ve sklenici s vodou vypadají jako by byly zlomené.
-Šiška
Dáme-li šišku do sklenice s vodou, za několik hodin se úplně uzavře. Když ji necháme uschnout, zase se otevře. V přírodě se šišky uzavřením chrání před deštěm, aby semínka v nich zůstala suchá.
-Inkoust na talíři
Mělký talíř naplníme trochou studené vody. Na kostku cukru kápneme jednu nebo dvě kapky inkoustu a opatrně ji postavíme do vody. Můžeme také použít dvě kostky cukru a dva různě barevné inkousty. Na talířku vzniknou krásné paprskovité obrazce. Děje se to proto, že se cukr rozpouští, rozptyluje se ve vodě a inkoust bere s sebou.
-Balónek a prášek
Budeme potřebovat: nafukovací balónek, malou lahvičku, prášek do pečiva, trochu octa a vody.
Do malé lahve dáme trochu vody. Potom do ní přidáme dvě lžičky prášku do pečiva a trochu octa. Hned na hrdlo lahve navlékneme nafukovací balonek a lahví důkladně zatřeseme. V lahvi se začne tvořit pěna a balónek se začne nafukovat.
-Balónek v láhvi
Nafukovací balonek vložíme do lahve tak, aby otvor, kterým se balonek nafukuje, zůstal venku. Proč nelze balónek v láhvi nafouknout? Vzduch nemůže z lahve unikat a brání nafouknutí balónku. Když do lahve vedle balonku vsuneme brčko, vzduch jím při nafukování balónku uniká a balónek je možné nafouknout.
-Míchání
Pokus má ukázat, jak se slaná a neosolená voda smísí. Sůl má tu vlastnost, že se ihned promísí s veškerou vodou, s níž přijde do kontaktu. Potřebujeme dvě stejné skleněné lahvičky s užším hrdlem. Já jsem doma našla lahvičky od šťáv Hami. Jednu lahvičku naplníme až po okraj slanou vodou a druhou obarvenou vodou z kohoutku. Na lahev se slanou vodou položíme kousek lepenky nebo tvrdého papíru. Papír dobře přidržíme, lahev otočíme a postavíme dnem vzhůru na hrdlo druhé lahve. Opatrně vytáhneme papír, lahve při tom přidržíme u sebe. Tekutiny se ihned začnou pohybovat a mísit se. Po nějaké době bude mít obsah obou lahví stejnou barvu.
-Řeřicha a prostředí
Co rostlinám škodí? Budeme potřebovat několik misek, vatu a semínka řeřichy. Misky vyložíme vatou, vatu navlhčíme a posypeme řeřichovými semínky. Záhonky udržujeme vlhké, dokud nejsou rostlinky velké asi 1,5 cm.
Jeden záhonek i nadále zaléváme čistou vodou. U ostatních přidáme do vody např. sůl, ocet, cukr, ústní vodu... Misky si také můžeme označit podle zálivky. Sledujeme, jaký vliv má na rostliny odlišné prostředí. My jsme použili (v tomto pořadí na obrázku z leva): čistou vodu, slanou vodu, vodu s jarem a vodu s trochou octa.
-Výbušné rostliny
Tento pokus patří k mým nejoblíbenějším a opravdu mě mrzí, že jsem nepořídila žádný snímek. Zjistíme při něm, jaká síla se ukrývá v klíčících fazolích a hrášku. Já jsem použila malé zelené fazolky mungo. Kromě fazolek budeme potřebovat trochu sádry, starou plechovku nebo nějakou nádobu na její rozmíchání a průhledný plastový kelímek. Podle návodu na obalu rozmícháme sádru. Měla by být spíše hustší, ale tak, aby se dala lít. Potom do ní přidáme hrst fazolek a touto směsí naplníme kelímek.
Ze začátku se nebude dít nic, ale asi po jednoum dni se na sádře objeví trhliny a později klíčící rostliny sádru roztrhají na kusy. Možná roztrhnou i kelímek, ale pokud je kelímek z měkšího plastu, tak se jen na některých místech vyboulí a odolá.
Dočetla jsem se, že tento trik znali již staří Řekové. Když chtěli rozbít velké kamenné bloky, navrtali je tam, kde chtěli, aby kámen pukl, a díry naplnili fazolemi a vodou. Síla klíčících fazolí kamenné bloky roztrhla.
-Ke světlu
Víme, že rostliny ke svému růstu potřebují světlo.
Připravíme si krabici s víkem (velikost asi jako krabice od bot, nebo i trochu menší). Na jedné její straně vyřízneme do stěny otvor (v rohu, ne přes celou stěnu). Do krabice vlepíme (asi dvě) papírové stěny. Necháme "průchod" a vlastně vytvoříme jakési jednoduché bludiště. Do protějšího rohu, než je "východ" umístíme misku s vlhkou hlínou a několika fazolemi. Každý den je trochu zalijeme, ale jinak musí být krabice uzavřená. Je dobré ji umístit otvorem ke světlu. Jakmile začnou fazole klíčit, budou se natahovat ke světlu a tak prorůstat bludištěm.
-Vajíčko a ocet
Syrové vajíčko vložíme do sklenice s octem. Po krátké době se na povrchu vajíčka vytvoří malé bublinky. Je dobré vajíčko v nádobě opatrně zatížit, aby zůstalo celé ponořené. Skořápka je z vápníku a proto ji ocet začne rozpouštět. Tento proces trvá několik hodin a nakonec skořápka docela zmizí. Zůstane jen tenká kůžička, která se nachází pod skořápkou. Vajíčko opláchneme vodou a můžeme je přidržet proti světlu. Krásně uvidíme, jak ve vajíčku plave žloutek.
-Test vajec
Potřebujeme plochý talíř, 1 vejce uvařené natvrdo a 1 syrové vejce. Rozeznáme, které vejce je uvařené a které syrové?
Vajíčka postupně položíme na talíř a roztočíme. Uvařené vejce se bude točit jako káča, zatímco syrové se bude po talíři nepravidelně motat. Uvařené vejce má pevné těžiště. V syrovém vejci se žloutek a bílek přesouvají, nemají stejnou setrvačnost.
-Vejce ve vodě
Hustota kapaliny ovlivní to, jestli v ní těleso plave, nebo ne. Potřebujeme tři sklenice, tři syrová vejce, vodu a sůl. Ve větší nádobě smícháme vodu s větším množstvím soli. (Musíme použít studenou vodu. Teplá by pokus zkreslila.) Do první sklenice nalijeme pouze studenou vodu z kohoutku. Druhou naplníme slanou vodou jen do poloviny a dolijeme také studenou vodou. Třetí sklenici naplníme jen vodou slanou. Do každé sklenice vložíme vejce. V nejslanější vodě bude vejce plavat nejlépe, protože tento roztok má největší hustotu. Čím hustší je tekutina, tím méně se do ní tělesa ponoří.
-Napít se horkého
Stává se vám, že se při prvním napití horkého nápoje spálíte? Nemohlo by to být tím, že je tekutina na povrchu nejteplejší? Ověříme si to pokusem.
Potřebujeme: 1 velkou, vysokou zavařovací sklenici, 1 malou, úzkou sklenici od marmelády, kus provázku, červenou vodovku.
Ovážeme provázkem okraj malé sklenice tak, abychom ji mohli za provázek spustit do sklenice velké. Velkou sklenici naplníme studenou vodou z vodovodu. Do malé skleničky nalijeme horkou vodu a obarvíme ji trochou červené barvy. Skleničku na provázku ponoříme do té velké, ale nesmí se při tom převrátit. Červená barva stoupá nahoru a po několika minutách se všechna červená barva soustředí na povrchu zavařovačky. Jak se voda ohřívá, barva se rozptyluje. Teplejší tekutina se skutečně soustřeďuje na povrchu.
-Tající kostka ledu
Co se děje, když led taje? Je jeho obsah větší, nebo ne?
Potřebujeme jen sklenici vody a kostku ledu. Kostku ledu dáme do sklenice a sklenici naplníme vodou až po okraj. Kostka ledu bude plavat na povrchu a okraj sklenice trochu přesáhne. Co se stane, až led roztaje? Přeteče pak voda?
Nepřeteče, protože když voda zmrzne, její objem se zvětší. To je také důvod, proč může voda po zamrznutí roztrhnout vodovodní potrubí, nebo lahev, kterou bychom dali vychladit do mrazáku a zapoměli na ni.
-Archimedův princip
Archimedes objevil známou poučku, když se koupal a voda přetekla. Řekl, že "Těleso, ponořené do kapaliny, je nadlehčováno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené." Jinými slovy: voda, která přeteče, by měla vážit stejně, jako předmět, který jsme do vody vložili.
Zavařovací sklenici naplníme až po okraj vodou a zvážíme. Do sklenice vložíme nějaký malý předmět. Například špalíček ze stavebnice. Voda přeteče. Když nyní zvážíme sklenici s plovoucím špalíčkem, bude vážit stejně jako dříve.
-Kouzelná voda
Pokus pro jistotu provádějte nad dřezem nebo umyvadlem. Sklenici naplníme až po okraj vodou. Dále potřebujeme hladké plastové víčko, které bude větší, než okraj sklenice. Víčko položíme na okraj sklenice tak, aby mezi nimi nebyl žádný vzduch. Víčko pevně přidržíme a sklenici i s víčkem otočíme dnem vzhůru. Když víčko pustíme, bude držet na místě a nespadne. Je to způsobené tlakem vzduchu, který na víčko zespodu působí. Je větší než tlak vody působící na víčko shora.
-Černá a bílá
Pokus má ukázat, jestli existuje souvislost mezi barvou a teplotou. Potřebujeme dva pokud možno stejně velké kelímky. Jeden bílý a jeden černý. Pokud černý neseženete, jako já, můžete jeden bílý kelímek nabarvit zvenku temperou na černo a nechat zaschnout. Bílý i černý kelímek naplníme stejným množstvím studené vody a postavíme ven, aby na ně svítilo sluníčko. Nejlepší je, provádět tento pokus v létě. Asi po hodině zkontrolujeme teplotu vody v obou kelímkách. Můžeme použít teploměr. My jsme jednoduše ponořili ukazováček každé ruky do jednoho kelímku. I tak bylo patrné, že se voda v černém kelímku ohřála více než v bílém.
-Bláznivé burizony
Potřebujeme plastovou lžičku, vlněnou šálu a talíř burizonů. Lžičku třeme silně šálou a přidržíme ji těsně nad burizony. Když se lžička blíží k burizonům, přitahuje je. Chvíli se na lžičku přichytí. Lžička je nabitá statickou elektřinou a přitahuje burizony, které jsou zatím elektricky neutrální. Burizony se nabijí a protože potom mají stejný elektrický náboj jako lžička, vzájemě se odpuzují a burizony odpadnou.
-Popelka
Smícháme jemně mletý pepř a hrubší sůl. Opět budeme potřebovat něco vlněného, například šálu, a dále obracečku nebo velkou plastovou lžíci. Směs soli a pepře nasypeme na stůl a rovnoměrně rozhrneme. Obracečku nebo lžíci třeme vlněnou látkou. Podržíme ji nad směsí. Pepř je lehčí a tak je přitahován jako první. Lze jej od soli oddělit.
-Špinavá voda
Slunce nám pomůže vyčistit špinavou vodu.
Potřebujeme: velkou nádobu (třeba plastový lavor nebo velikou mísu), malou nádobu (misku nebo hrnek- Horní okraj velké mísy musí být každopádně vyšší), 2-3 malé čisté oblázky, potravinářskou fólii, provázek nebo lepící pásku, špinavou vodu (do vody třeba přimísíme trochu hlíny :o) ).
Velkou nádobu naplníme na dva prsty špinavou vodou a umístíme tam, kde svítí hodně sluníčko (nejlépe celý den). Malou misku postavíme doprostřed velké nádoby a případně na její dno můžeme vložit dva čisté oblázky, aby neodplavala. Já jsem použila mističku skleněnou, tak to nebylo nutné. Přes velkou nádobu napneme potravinářskou fólii a zajistíme ji zvenčí lepící páskou nebo provázkem. Na fólii potom položíme jeden oblázek přesně nad mističkou uvnitř. Fólie by měla být poněkud prověšená, ale neměla by se mističky dotýkat. Po několika hodinách se začnou uvnitř fólie vytvářet průhledné kapky vody, které postupně stékají do středu prověšené fólie a odtud odkapávají do malé misky. V mističce se shromažďuje stále více čisté vody.
Slunce špinavou vodu ohřívá, ta se odpařuje a na fólii, která je chladnější se sráží. Tak probíhá destilace.
-Včelky a květinky
Potřebujeme: 5 kusů bílého kartonu (10x10 cm), 5 velkých kostek z lega nebo podobné stavebnice (červenou, žlutou, bílou, modrou a černou), pohárek horké vody, 2 lžíce cukru, nůžky, lžíci, zápisník a tužku.
Cukr rozpustíme v horké vodě. Z kartonů vystříháme "květy" (tvarem jako hvězdy) a položíme je na trávník. Kostky naplníme cukrovou vodou a položíme na ně. Pozorujeme, které barvy přilákají více hmyzu a případně jaký.
- Petrželová nať
Vršek petržele odřízneme. Na talířek položíme kus vaty a zalijeme vodou tak, aby se vata pěkně nasákla. Na vatu položíme vršek petržele. Talířek umístíme na okno a vodu průběžně doléváme, aby vata zůstala vlhká.
Máme příležitost pozorovat rašící zelené výhonky a samozřejmě je můžeme použít na chleba nebo do polévky a ještě si pochutnat. ;o)
- Modrá růže
Potřebujeme: bílou růži, sklenici nebo vázu, modrý inkoust a vodu
Do sklenice nalijeme vodu a v ní pečlivě rozmícháme trochu modrého inkoustu. Stonek růže seřízneme, protože čerstvým řezem proniknou snáze tekutiny do cévního systému rostliny. Růži ihned vložíme do připravené sklenice. Jak voda s inkoustem proniká rostlinou, bílý květ růže se zbarvuje do modra. Tenhle pokus vám vřele doporučuju. Výsledek je moc pěkný.
- Celerové listy
Potřebujeme: list celeru s řapíkem, dvě sklenice, modré a červené barvivo
Tento pokus, stejně tak jako ten předešlý, názorně ukáže proudění tekutin cévním systémem rostlin.
Připravíme si dvě sklenice s vodou. Do jedné zamícháme trochu modrého a do druhé trochu červeného barviva. Dolní konec řapíku celerového listu podélně rozřízneme na dvě části. Každý konec řapíku ponoříme do jedné sklenice a necháme stát do druhého dne. Část listů bude mít modré a část červené žilky. Můžeme dětem vysvětlit, že cévní systém dopravuje k listům výživu, kterou rostlina čerpá kořeny. Nakonec můžeme řapík příčně rozříznout a ukázat cévy dětem.
- Krmítko pro ptáčky
Potřebujeme: krabici od mléka nebo džusu, lepící pásku, klacík nebo neořezanou tužku, drát, krmení pro ptáčky
Krabici dobře vypláchneme. Horní část přelepíme lepící páskou (pokud jsme tedy nepoužili krabici s víčkem). V horní části utvoříme otvor, kterým provlékneme kus drátu (bude sloužit k zavěšení). Ve vzdálenosti asi 3cm od dolního okraje provrtáme opatrně ostrou špičkou nůžek otvor a totéž i na druhé straně přesně naproti prvnímu otvoru. Oběma dírkami prostčíme klacík nebo tužku jako bidýlko. Asi 1,5 cm nad bidýlkem vystříhneme čtvercová vyklápěcí dvířka o straně 5cm. Dvířka zajistíme kouskem drátku nahoru v otevřené poloze. Hotové krmítko připevníme drátem na větev stromu, zábradlí nebo plot. Nejlépe na takové místo, abyschom mohli ptáčky dobře pozorovat. Do krmítka nasypeme směs zrní pro ptáčky. Pokud přisypávání zrníček činí obtíže, vytvoříme si z papíru kornoutek, slepíme a špičku odstřihneme, aby vznikl dostatečný otvor. Takto vzniklým trychtýřem už přisypávání zrníček nebude problém. Pokud, stejně jako já, máte rádi sýkorky, můžete si vedle krmítka zavěsit i speciální lojové dobroty (koule, kroužky, tyčinky...). Směsi zrní i tyhle lojové "záležitosti" jsou k dostání v obchodech s potřebami pro chovatele.
Přeji vám hodně radosti při pozorování malých ptačích labužníků.
Po rozkliknutí se tyto obrázky otevřou v novém okně:
- Otisky prstů
Potřebujeme:razítkový polštářek s inkoustem, papír, průhlednou lepící pásku, měkký štěteček, kukuřičný škrob
Napřed je nutné dětem vysvětlit, co jsou to otisky prstů a že každý člověk má otisky jiné.
S použitím razítkového polštářku dětem ukážeme, jak se na policii snímají otisky prstů. Prst se lehce položí na polštářek a mírně se s ním otáčí ze strany na stranu. Poté se obarvený prst otiskne na čistý papír. Měli bychom získat zřetelný otisk. Takto může dítě sejmout otisky členů domácnosti. Ty označíme jmény.
Také můžeme dětem ukázat, jak se měkkým štětečkem na povrch nanáší kukuřičný škrob. Nejzřetelnější otisky bývají na tvrdých a hladkých předmětech. Nanesený škrob lehce odfoukneme a objeví se otisk osoby, která se předmětu dotkla. Můžeme použít lupu a vypátrat třeba, kdo to ujídal z dózy sušenky. :o)
Pokud chcete vyzkoušet ještě některé další pokusy, mohu vám doporučit knihu 1000 napínavých experimentů od Geralda Bosche a Pokusy a kouzla (Hermann Krekeler a Marlies Rieper-Bastian). Při provádění některých z výše popsaných pokusů jsem čerpala právě z těchto knih.