Za devatero horami a devatero lesy, v zemi fantazie, kde dobro vždy vítězí nad zlem....
Pohádky a příběhy stále budou důležitou součástí našeho života. Vůbec nezáleží na tom, jestli nám je 2 nebo 200. :o)
Vyprávění, či čtení příběhů dětem považuji za jednu z nejdůležitějších činností na světě. Čtením obohacujeme dětem slovní zásobu a zlepšujeme jejich vyjadřovací schopnosti, budujeme jejich fantazii a rozšiřujeme obzory. Pravidelné čtení před spaním dává dětem pocit bezpečí a zklidnění. Nevím, jak dlouho ještě budou moje děti o společné čtení stát. Ale pokud budou, budu jim číst. Jednoduše proto, že čtení je dobré.
Sledování pohádek v televizi může být dobrým způsobem relaxace, ale spíše vyjímečným. Nechceme mít z dětí pouhé pasivní konzumenty.
Nechte děti také vyprávět jejich vlastní příběhy.
Projekt, který jsem připravila na léto 2009, je vlastně několik kvízů a úkolů. Jak už sám název napovídá, vše se točí kolem pohádek a pohádkových příběhů, ať už klasických, televizních, či příběhů z knížek. Pokud vás tento projekt inspiruje a budete chtít podniknout něco podobného se svými dětmi, upravte jim testy a úkoly "na míru", podle pohádek, které znají.
Mým záměrem nebylo, aby kluci soutěžili proti sobě jako soupeři. Ani by to, vzhledem k věkovému rozdílu, nebylo fér. Za splnění úkolu získal každý z nich body, které se sčítaly dohromady. Pokud si jeden se svou otázkou nebo úkolem nevěděl rady, mohl poprosit bráchu o pomoc. Radili si a podporovali se, protože čím více bodů získal každý z nich, tím více bodů měli dohromady. A čím více bodů, tím lepší celkové hodnocení a tím lepší odměna je čekala.
Jednoho dne se na zdi "objevila" čtvrtka s natištěným nadpisem Pohádkování. Několik datumů a prázdných linek. U každé linky byla kolonka pro dopsání počtu získaných bodů. Teprve ráno si kluci mohli přečíst, jaký úkol je ten den čeká.
1. KLASICKÉ POHÁDKY
Test, který byl spíše pro legraci (o tu šlo samozřejmě v první řadě), nic těžkého. Psát správné odpovědi je zbytečné. No ale pro jistotu- najdete je pod testem.
1. Co je karkulka a na kterou část těla se obléká?
a) na nohu - je to fusekle
b) na hlavu - je to legrační čapka se střapcem
c) na hlavu - je to čepička s uvazováním pod bradou
2. Růženka spala sto let, protože:
a) byla líná a nechtělo se jí makat
b) kousla jí moucha tse-tse a Růženka měla spavou nemoc
c) zlá sudička to předpověděla a Růženka se píchla o trn
3. Princezně ustlali na hrášku:
a) aby vyzkoušeli, jestli je královského rodu
b) protože tak u nich byli zvyklí spát všichni
c) jinde nebylo místo
4. Stařenka v lese dala dívence za kousek chleba hrneček:
a) aby měla z čeho pít
b) aby v něm vařila kaši
c) aby ho rozbila, protože střepy nosí štěstí
5. Popelka potřebovala 3 oříšky:
a) protože chtěla upéct maceše bábovku
b) chtěla si chytit veverku a ochočit si jí
c) aby měla co na sebe
6. Jaká je odpověď na otázku: "Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo v zemi zdejší je nejhezčí a nejkrásnější?"
a) Sněhurka
b) Růženka
c) Evženie Mráčková z Mokropes
7. Kdo se vydával za větříček?
a) zlatá rybka
b) Jeníček
c) tajfun
8. Na koho měly zálusk jezinky?
a) na Smolíčka Pribináčka
b) na Smolíčka Bobíka
c) na Smolíčka pacholíčka
9. Liška chtěla Budulínka:
a) vozit na skůtru
b) vozit na ocásku
c) vzít na myslivecký bál
10. Pošťák putoval s psaníčkem pro slečnu Mařenku rok a den, protože:
a) mezitím pošťáci stávkovali
b) zaběhl se mu slepecký pes a on zabloudil
c) na obálce nebyla adresa
11. Princezna Lada měla na čele:
a) nehezký pupínek
b) zlatou hvězdu
c) hornickou svítilnu
12. Holčička, která se narodila z tulipánu:
a) se jmenovala Mrňavka
b) byla z umělé hmoty
c) si nechtěla vzít žabáka
13. Když řekneme, že si někdo hraje na Popelku, tak:
a) louská oříšky a hledá v nich šaty
b) něco přebírá
c) kamarádí se sůvou
14. Ježibaba chtěla Jeníčka a Mařenku:
a) vyzkoušet z dějepisu
b) vychovávat
c) upéct
15. Princezna se jmenovala Zlatovláska, protože:
a) měla krásné zlaté vlasy
b) byla skoro plešatá, ale chtěli jí zvednout sebevědomí
c) se tak jmenoval její otec
16. Otesánek nesnědl:
a) sendvič s grilovaným sýrem
b) děvečku s jetelem
c) bochník chleba
17. Dívka musela ušít košile z kopřiv, aby:
a) vyléčila svým bratrům revmatismus
b) vysvobodila bratry z krkavčí podoby
c) ušetřila
18. Co je v pohádce cennější než zlato?
a) cukr
b) borové šišky
c) sůl
19. Kůzlátka byla:
a) výborná se zelím
b) neposlušná
c) k nerozeznání stejná
20. Chytrá horákyně přivezla králi:
a) sklenici domácí marmelády
b) CD Steevieho Wondera
c) dar nedar
21. Vejce se:
a) vydalo na vandr
b) zkazilo a byl z něho pukavec
c) oženilo s muzikálovou hvězdou
22. Hloupý Honza:
a) vstoupil do politiky
b) učil na místní střední škole
c) získal ruku princezny
23. Bajaja zachránil princeznu tím, že:
a) přestal zpívat
b) zabil draka
c) snědl i její porci špenátu
24. Tři prasátka:
a) si spolu založila rockovou kapelu
b) společně zbořila vlkovi domeček
c) nakonec bydlela spolu
25. Káj měl v oku:
a) Gerdu
b) střípek ze zrcadla Sněhové královny
c) polapeného zajíce
26. Myška za kočku, kočka za pejska, pejsek za vnučku, vnučka za babku, babka za dědka, dědek za...
a) mříže
b) darmo
c) řepu
27. Dědeček u vody chytil:
a) rýmu
b) zlatou rybku
c) pár facek
28. Malá mořská víla přišla o svůj:
a) hlas
b) vlas
c) pas
29. Macecha poslala Marušku ke 12-ti měsíčkům pro:
a) pivo
b) jahody
c) peníze
30. Jiřík mravenečky:
a) zachránil, když jim hořelo mraveniště
b) pozoroval mikroskopem
c) daroval zlatovlasé panně
(1c, 2c, 3a, 4b, 5c, 6a, 7b, 8c, 9b, 10c, 11b, 12c, 13b, 14c, 15a, 16a, 17b, 18c, 19b, 20c, 21a, 22c, 23b, 24c, 25b, 26c, 27b, 28a, 29b, 30a)
2. DVOJICE
Kluci si střídavě vytahovali složené lístečky se jmény postav z pohádek a měli doplnit partnera či kamaráda dotyčné postavy. Uvádím jen některé pro příklad: Stázina (Kuba), Jája (Pája), Blesk McQueen (Sally), Lopaka (Flipper), Mája (Vilík), Edudant (Francimór), Brunda (Čmelda), Fiona (Shrek), Lolek (Bolek), Rumcajs (Manka), Bzuk (Ťuk), Bořek stavitel (Týna), motýl Emanuel (Maková panenka)... možností je hodně.
3. SOUNDTRACK
Zavázala jsem klukům oči a pouštěla jsem jim různé písničky a melodie z pohádek. Měli poznat, z které pohádky jsou. Pouštěla jsem jim notoricky známé songy, ale i něco trochu těžšího. Podívejte se na http://www.pisne.cz/ Nějaké soundtracky najdete i na Youtube.
(Např.: Auta : http://www.youtube.com/watch?v=X3HlFewKByw&feature=related
Polární expres: http://www.youtube.com/watch?v=eT-sC33vB5M&feature=related
Barbie a 12 tančících princezen: http://www.youtube.com/watch?v=5jCVtogfiRw&feature=related ... a další...)
4. BYLO, NEBYLO
Každý měl za úkol vyprávět jakoukoli klasickou pohádku.
5. HLÁŠKA
Opět si kluci střídavě vytahovali složené lístky. Tentokrát na každém byla hláška z filmové pohádky. Kde zazněla a kdo ji řekl? Zase uvedu jen pár příkladů, protože některé pohádky pravděpodobně neznáte. Přiznávám, že jsem kvůli tomuto úkolu strávila pár hodin sjížděním pohádek na dvd. :o)
"Na drzosti jsi nízko v potravním řetězci!" (Doba ledová 1)
"Jó, těší mě. Já jsem mlok. Tohle je můj přítel jezevec a další z mých přátel ptakopysk." (Doba ledová 2 - Obleva)
"Nóbl kuchyně jsou plný předpotopních pravidel, který vymyslela hrstka starejch hloupejch páprdů." (Ratatouille)
"Co to zas žvejkáš?" "Já ti ani nevim. Možná to bude ňákej alobal." (Ratatouille)
"A teď nasyp drůbeži, dej napít dobytku, naštípej dřevo a pokliď dvůr!" (Mrazík)
"Když vy jste, maminko, přiložila a mně ten kouř vletěl do očí." (Broučci)
"Maminko, copak to vaříte?" "Zelnou polívčičku." "A že vám to, maminko, sfouknu!" (Broučci)
"Copak to dělá s těma nožkama?" "To nic není, jen tak dovádí. Z toho vyroste." (Happy Feet)
"Chceš potkat krásnou dívku? Chceš mít vajíčko? Tak zpívej!" (Happy Feet)
"Nikdo ani hnout! Mám draka a nebojím se ho použít!" (Shrek 1)
"Tys něco snědla! Já mu říkal, ať nevaří ty krysy a takhle to pak dopadá!" (Shrek 1)
"Vrazim ho do basy, až shnije. Vlastně ne. Vrazim ho do basy, dokud neshnije ta basa a pak ho vrazím do další basy a počkám, až shnije i ta další basa." (Auta)
"Jak chceš. Pudu sám. Ty náfuko jeden asfaltovej, zatáčecí. Stejně bys na to byl moc měkej!" (Auta)
"Hele, trocha autojógy ti pomůže slušně snížit otáčky." "Zalez do myčky, hypíku!" (Auta)
"Ale, ale! Vy kladete dál svý železa, pane Chuchvalec. Vy pytlačíte dál, jako by se nechumelilo! Vy jste mi ráno lhal, jako když tiskne!" (Mach a Šebestová - Jak Jonatán chytil blechu)
"To kyselo je moc kyselý a bramborák je moc bramborovej!" (Krkonošské pohádky)
"To nevadí, že nejste pes. Vemte mě do služby." (Maxipes Fík)
"Ty jsi jen hračka pro děti!" " A ty jsi smutný, podivný mužíček. Je mi tě líto. Sbohem!" (Toy story 1)
"Ještě používáte stará paliva, nebo už znáte krystalické směsi?" "My tady jedeme na tužkový baterie." (Toy story 1)
"Šerife, teď není čas na paniku!" "Na paniku je ten nejvhodnější čas." (Toy story 1) ....
6. MAZLÍK
Na papírky jsem napsala jména zvířecích mazlíčků pohádkových postav. Kluci měli říci, komu patří.
Např.: Žeryk (Hurvínek), Dorothy (Elmo), Škubánek (Káťa), Jonatán (paní Kadrnožková- Mach a Šebestová), Wolfi (Erika- Princezna a švadlenka), Serafína (Anelise- Princezna a švadlenka), Midas (Preminger - Princezna a švadlenka), Zmrzlík (Anika- Kouzlo Paegasů), Sparkles (Liana - Diamantový zámek) ...
7. CITACE
Připravila jsem si úryvky z několika knížek, které jsme s klukama četli. Měli uhádnout, z které knížky úryvek pocházel. Tohle se mi zdálo docela těžké, proto stačilo říci buď autora, nebo název. Název jsem uznala, i když nebyl úplně přesný.
Poznáte některý úryvek? Správné odpovědi naleznete dole, na konci této části.
1) Maruška neříkala nic. Seskočila z kolesky, kousek poodešla zelenou trávou a zastavila se, aby se mohla porozhlédnout. Byli tak vysoko, že pod sebou jasně viděla celou Měsíční dolinu, vesnici, kostel i faru. Z této vzdálenosti vypadaly jako dřevěné hračky rozestavené mezi rašícími stromy a pestrobarevnými zahradami. Napravo vybíhala z Rajského vrchu do Měsíčního parku skála a pod ní se ukrýval tunel s domem Miloden Minette. Opodál se skvěl celý nádherný park a zámek. Nalevo se táhl ponurý bor halící pahorky na severu.
Celé údolí obklopovaly jako velká hradba kopce, které se daleko na východě rozevíraly jako opona. Za nimi zářil kus perleti připomínající ze všeho nejvíc schody do nebe. Co to může být? Co to jen může být?
Přece moře! Maruška poprvé v životě hleděla na moře.
2) Pak se vše pomalu změnilo. Obzor se jasnil, pole a stromy byly zřetelnější a vypadaly jaksi jinak. Tajemné příšeří mizelo. Náhle zapískal pták a utichl. Potom zavanul lehký větérek a rozšelestil rákosí. A tu krysa, která seděla na přídi loďky, zatímco Krtek vesloval, poposedla a horlivě naslouchala. Krtek, tiše pohánějící loďku pomalými pohyby podél břehů, se na ni zvědavě podíval.
"Už je to pryč!" vydechla Krysa a klesla zpátky na sedadlo. "Jak to bylo krásné, zvláštní a nové! Ale když to tak brzy skončilo! Kéž bych to raději nebyla vůbec zaslechla! Jakou to ve mně vyvolalo touhu! Až mě to bolí a nechci už nic než uslyšet znovu ten hluk a moci mu naslouchat dál. Ne! Je to tu zas!" vykřikla vesele. Pak znovu nadlouho ztichla, všecka uchvácena.
"Teď to zas ustává a já to neslyším," řekla náhle. "Ach Krtku, ta krása! To veselé bublání, ta radost, ten jemný, jasný, šťastný zvuk vzdálené píšťaly! Nikdy jsem nesnila o takové hudbě! Je to jako sladké volání. Vesluj, Krtku, vesluj!"
Udivený krtek poslechl. "Já neslyším nic," řekl, "jen vítr, který se hraje v sítí a ve vrbách."
Krysa neodpovídala a naslouchala dál, okouzlená a chvějící se. Neočekávaný božský zvuk uchvátil všechny její smysly, zmocnil se její duše a ukolébal ji; byla jako bezmocné, ale šťastné dítě.
3) "Ba ne," povídá slepice, "namouduši, byla to dešťovka a žádný provázek; to byste koukala, jak se kroutila! Dešťovky, to já znám, a zrovna jsem měla na dešťovku chuť. A jestli chcete ty kalhoty zašít - však taková díra v katích dělá opravdu ostudu, zvlášť dneska, na velikonoční neděli - já sice žádnou jehlu a nit nemám, ale když půjdete ještě o kousek dál, tak tam bydlí švadlena a ta vám to snad zašije. "
4) Podle tvrzení některých zvířat je člověk zlý, i mnozí lidé to říkají; ale nevěř tomu. Kdyby byl člověk zlý a necitelný, vy pejskové byste se k němu nepřidali a podnes byste žili divoce ve stepích. Ale z toho, že s ním kamarádíte, je vidět, že vás už před tisíci lety hladil a škrabal za uchem a krmil.
Lidí je několikero druhů. Jedni jsou velcí, štěkají hlubokým hlasem jako ohaři a mívají fousy. Říká se jim tatínkové. Těch se drž, protože ti vedou lidskou smečku, a proto tak trochu pouštějí hrůzu. Když budeš dělat dobrotu, neublíží ti ani za mák, naopak tě podrbou za uchem.
5) Olle se bál o ten zub, který mu Lasse vytrhl, jako by to byl kus zlata. Nosil ho v kapse v krabičce od sirek a občas ho vyndal a díval se na něj.
Za několik dní se začal viklat zub Bossovi. Pro něho to ovšem nebylo žádné umění, vytrhnout si ho jako jindy. Ale teď si vzal do hlavy, že si chce dát taky tahat zuby ve spaní. A proto si večer, než šel spát uvázal na zub dlouhoui režnou nit a tu pak přivázal na kliku u dveří. A když Agda druhý den ráno přišla, aby kluky vzbudila, a otevřela dveře, zub vyletěl ven a Bosse se probudil, takže ho Agda už nemusela budit.
"To by člověk neřek, jaká je se zubama báječná zábava, " řekl Bosse, když jsme šli ten den do školy. Zub si taky uložil do krabičky od sirek jako Olle a cestou si je srovnávali. Lasse zlobilo, že nemá žádný svůj vytržený zub.
6) No dobrá, dětičky, ale ten kocourek mluvil!! Věřte mi to nebo ne, ale Pepík Ševců mu dobře rozuměl, když na něj volával: "Pepítu, támle se na mne neco toutá votýntem!" To byl ještě docela maličkým kocourkem, proto tak špatně mluvil.
Já se už dobře na to nepamatuji, jak se naučil mluvit. Snad tím, že si Pepík s ním pořád povídal. Nebo to byl nějaký zvláštní kocourek? Ale co je na tom celkem tak divného? Slyšely jste již mluvit špačka nebo papouška? Proč by nemohl mluvit kocour? A lidské řeči zvíře také dobře rozumí. Řekněte některému pejskovi: "Na!" Hned tomu rozumí a dívá se vám po ruce, co v ní máte pro něj dobrého.
7) "Inu," povídal míč, "jsou to starosti." "My jdeme do Maňáskova," řekla panenka Hášenka, "tam prý se všechny hračky vyléčí."
"Do Maňáskova?" poskočil si radostně Janeček. "Já jdu také do Maňáskova, můžeme jít spolu."
"A proč ne," ozval se míč a začal se kutálet po cestě ven z Bonbonovic. Nekutálel se pěkně, prasklinou zachytával o kamínky.
Panenka s Janečkem šli za ním.
"Míč zná cestu do Maňáskova," řekla panenka, "dověděl se ji od houpacího koně, který už tam byl."
"Když zná cestu, ať nás vede," potřásal Janeček zbylým ouškem.
8) Mlčky vyslechl rozkaz a vydal se do krejčovské dílny.
"Vítáme vás, velkomožný pane. To jsou šaty, jen hleďte, zde ještě přišijeme volánek. Nebesa, již nyní záviďte!" vykřikli cizinci, jakmile ho spatřili a předstírali, že navlékají neviditelné nitě na neviditelné jehly, a pak, že šijí neviditelný oblek. Vskutku! Neobyčejně šikovně napodobovali každý pohyb, starý rádce však vůbec nic neviděl.
9) Na třetím kopečku se rázem zastavili. Oběma se leknutím málem zastavilo srdce. Jen krok před nimi na ně s otevřenou tlamou a hrozivě vyceněnými zuby zíral obrovský krokodýl. Musel právě někoho sežrat, protože tu zbyly už jen sluneční brýle, slaměný klobouk, kyblík a pruhovaná plážová taška.
10) Vojta, Anežka, Pepíček Slámů a pes Kociánek byli už skoro na letišti. Nedaleko stála velká kůlna. Také by se mohlo říct stodola, ale na letišti říkali téhle budově hangár a byla to vlastně velká garáž pro letadla.
"Cizím vstup zakázán," četla nahlas Anežka na tabulce, u které se zastavili. Obrátila se k Vojtovi: "Vojto, jsme cizí?"
"Ne," odpověděl Vojta, "my nejsme cizí. Dědeček Kozelka přece bydlí vedle nás na Peklech. Dědeček není cizí a my taky ne."
"Pepíčku, jsme cizí?" zeptala se Anežka Pepíčka.
Pepíček se zamyslel. Po chvilce řekl: "Tady jsme cizí, a na Peklech ne. Pojďme domů! Já mám doma kolo, to je lepší."
"Kociánku, nejsme tady cizí, viď? zeptala se Anežka psa s krásně nakrouceným ocasem.
Kociánek tiše zavrčel a udělal haf! Pak si sedl a smál se na Anežku. Jemu se tady líbilo a s dětmi si cizí nepřipadal.
"Kociánek si taky myslí, že tu nejsme cizí. Jdeme dál!" prohlásila Anežka a obrátila svůj zdvižený nosík k hangáru.
11) "Děje se s ním něco podivného," řekl Robert. "Souvisí to s tou zatracenou ohradou. Něco se za ní skrývá. Ne že bych byl zvědavý, ale měli bychom zjistit, o co jde. Filip je nakonec náš kamarád. A máme dalekohled."
Tak se tedy navečer Robert s Karolínou připlížili k tajemnému plotu. Opatrně o něj opřeli žebříky a vylezli nahoru. To, co uviděli, bylo strašné. Filipova nádherná zahrada byla zničená. Místo ní tu byl ošklivý močál. V bublajícím bahně rostly desítky prapodivných rostlin s bílými květy, které se pohupovaly a vyzváněly. Ve vzduchu se šířila divná vůně. Uprostřed močálu seděl na velkém kameni Filip. Byl hrozně hubený. Cosi povídal, pokyvoval hlavou a zhluboka dýchal.
12) Večer přišel dřív, než se smítko nadál. Nastal zase čas strašení. Dnes Smítkovic strašidelná rodina nešla k dřevěné lávce, nýbrž úplně na druhou stranu Jaroměře, nedaleko soutoku řeky Labe s řekou Úpou. Tam se totiž tenkrát stavěla veliká školní jídelna a cíp louky směrem k městu se změnil v jedno veliké staveniště.
"Představte si," povídá tatínek, "že se tu krade. Každou noc se prý něco ztratí. Prkna, písek, vápno, cement. Taky cihel občas ubude. Nechat to tak nějakou dobu, tak by místo školní jídelny mohli postavit leda psí boudu. Ale my tomu dnes uděláme konec. Já se schovám do hromady cihel, maminka k pytlům cementu a Smítko do kůlny mezi nářadí. A jestli tady dnes nějakého nenechálka natrapírujeme, ten to slízne!"
13) Špinda Strakáček chodíval obyčejně v šedivých kalhotách a ve stejně šedivém kabátku a na hlavě nosíval šedivou čepičku s vyšíváním. Myslel si, že šedivá látka je ta nejlepší na světě, protože se nejmíň špiní. To je ovšem holý nesmysl a omyl. Šedivá látka se špiní jako všechny ostatní, jenom špínu je na ní o trochu míň znát.
Je třeba poznamenat, že Špinda byl velice směšný človíček. Měl dvě pravidla: nikdy se nemýt a nikdy se ničemu nedivit. Dodržovat první pravidlo mu dalo mnohem víc práce než druhé, protože človíčkové, s kterými bydlel v jednom domě, ho vždycky nutili, aby se před obědem umyl. Když měl námitky, jednoduše ho nepustili ke stolu. A tak se musel stejně umýt, i když to nemělo velký smysl: oplýval totiž schopností rychle se zase ušpinit. Ještě se ani nestačil domýt, a už se mu na obličeji objevily všelijaké špinavé tečky, skvrny a šmouhy, tvář rychle ztrácela svou přirozenou barvu a podivně se zašpinila. Proto mu také říkali Špinda.
14) Na stolku u postele umístil skleničku s tetinými zuby, které odjevil na umyvadle, o kousek dál vlasový příčesek a hřeben s vylámanými zuby, které našel na toaletním stolku. U všeho byl popis: zuby tlusté divoženky, vlasy tlusté divoženky, hřeben tlusté divoženky.
Nebýt toho, že sebemenší hluk znamenal okamžité vyloučení z podívané (některé nešťastníky už tento krutý osud postihl), obecenstva by neubývalo. Plížili se dovnitř napjati očekáváním, co uvidí a uslyší ve vytoužených dvou minutách. Teta Emily je nikdy nezklamala.
15) Henrieta však dělala, že ho neslyší. "Arielko," řekla vesele, "chtěla bys jít s otcem půjčovat? Potřebuju nějaké štětiny na kartáč, vezmete je tam z rohožky v hale u hlavního vchodu."
Arielka poskočila radostí. "Ó, opravdu bych mohla?"
"Ano, sundej si zástěru a přezuj boty. Na půjčování jsou lepší ty lehké, třeba ty z červené kůže." A když Arielka odběhla, Henrieta poznamenala: "Uvidíš, že to zvládne a že to dopadne dobře."
16) Dospělé Mrně se zamračilo. "Má drahá Anteo, kolikrát ti mám opakovat, že se jmenuji Hilary Saint Maur Deveraux? Z těchhle jmen si, děti, některé vyberte, ale rozhodně mi neříkejte Mrně, jako když jsem byl malý, vždyť je to trapné."
Bylo to opravdu příšerné. To se z něho stal jejich starší bratr nebo co? Vlastně ano, protože on vyrostl, zatímco oni ne. O tom si právě šeptali Antea s Robertem.
Ale z těch věčných dobrodružství, jak jim Psamiades pořád plnil přání, byli teď neobyčejně ostřílení.
"Drahoušku Hilary," řekla Antea a ostatní se nad tím oslovením začali kuckat, "víš, že tatínek nechtěl, abys jezdil do Londýna. Nechtěl nás tu nechat samotné bez tebe." (To jsem ale ulhaná potvora! řekla si tiše pro sebe)
17) Ijáček, starý šedivý osel, stál na břehu potoka a hleděl na svůj obraz ve vodě.
"Dojemný," řekl. "To je to pravé slovo. Dojemný."
Otočil se a kráčel pomalu asi dvacet stop po proudu, přebrodil se a šel po druhém břehu pomalu zpátky. Pak se zas zahleděl na sebe do vody.
"Vždyť jsem si to myslel," řekl. "O nic lepší z této strany. Ale nikomu na tom nesejde. Všem je to jedno. Dojemný, to je ono."
18) Pak se přichystala ke spaní. Spala vždycky s nohama na polštáři a s hlavou pod pokrývkou.
"Takhle se spí v Guatemale," ujišťovala Tomíka a Aniku. "To je ten nejlepší způsob, jak se pořádně vyspat. A ještě to má tu výhodu, že můžu při spaní vrtět prsty u nohou. Umíte usnout bez ukolébavky?" dodala jedním dechem. "Já si vždycky musím před spaním chvilku zpívat, jinak bych neusnula."
19) Základním kamenem léčby doktora Koláčka bylo, že pan Neruda a paní Nerudová nesměli opustit lůžko víckrát než třikrát denně. Jelikož ten den už oba vstali dvakrát a měli v plánu odpoledne vstát ještě jednou, protože byli domluveni, že se utkají v přetlačované se svými přáteli a zároveň sousedy, panem a paní Erbenovými, kteří bydleli vedle na Sýpce, nemohl Edu žádný z nich vyprovodit.
Místo toho tedy spustili postel z okna na vrátku důmyslně zhotoveném ze zavázaných prostěradel, která od zahájení léčby doktora Koláčka už nepoužívali.
"Hodně štěstí, chlapče," loučil se Edův táta. "Za těchto mimořádných okolností bych tě rád políbil, ale nechci, abys to chytil."
"Uzdrav se, tati," řekl Eda.
"Buď hodný, Šimone," řekla máma. Tímto jménem ho paní Nerudová oslovovala, když si nemohla vzpomenout, že se ve skutečnosti jmenuje Eduard nebo že má přezdívku Jonatán. "Buď hodný."
"Budu," slíbil Eda. "Uzdrav se, mami."
20) Té noci museli spát venku v lese pod velikým stromem, protože nikde v okolí nebylo žádné obydlí. Strom jim poskytl hustý úkryt, který je chránil před rosou. Plecháč narubal velkou hromadu dříví a Dorotka si udělala pořádný oheň. Za chviličku se zahřála a už se necítila tak opuštěná. Snědli s Totem poslední kousek chleba ze svých zásob, a teď nevěděli, kde vzít snídani.
"Jestli chcete," řekl lev, "půjdu do lesa a zabiju vám jelena. Když máš tak divné chuti a nechutná ti maso syrové, můžeš si ho přeci upéct na ohni a budeš mít znamenitou snídani."
"Ne! Nedělej to, prosím tě," naléhal Plecháč. "Určitě bych se rozplakal, kdybys nějakého nebohého jelena zabil, a zrezivěly by mi čelisti."
Lev si tedy odskočil do lesa na večeři, a co tam jedl, to se nikdy nikdo nedověděl, protože o tom nemluvil. A Hastroš objevil strom obsypaný ořechy a natrhal jich pro Dorotku plný košík, aby měla nadlouho co jíst.
21) Kašpárek se koníčka držel, koníček poskakoval hned sem, hned tam, a přece spolu celý les neprojeli. Kde se vzal, tu se vzal v lese palouk a na palouku sladká zelená tráva. Koníček sehnul hlavu, aby se napásl.
"Jen se, koníčku, napas," řekl Kašpárek, "ale tamty modré kytičky nech na pokoji. Z těch si neuškubni ani jednu."
22) "Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste," řekl jim. "Nikdo si vás neochočil a vy jste si také nikoho neochočily. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě."
A růže byly celé zaražené.
"Jste krásné, ale jste prázdné," pokračoval. "Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože jsem ji dával pod poklop. Protože jsem ji chránil zástěnou. Protože jsem jí pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže."
A vrátil se k lišce.
"Sbohem…" řekl.
"Sbohem," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
Existuje mnoho báječných knížek pro děti a určitě bychom našli další a další ukázky.
Řešení: 1) Elizabeth Goudgeová - Malý bílý koníček
2) Keneth Graham - Žabákova dobrodružství
3) Josef Čapek - Povídání o pejskovi a kočičce
4) Karel Čapek - Dášeňka čili život štěněte
5) Astrid Lindgrenová - Děti z Bullerbynu
6) Josef Lada - Mikeš
7) Eduard Petiška - Birlibán
8) H. Ch. Andersen - Nejkrásnější pohádky/ Císařovy nové šaty
9) Zdeněk Miler - Krtek a raketa
10) Bohumil Říha - O letadélku Káněti
11) Martina Drijverová - Robinové
12) Ladislav Dvorský, Miloš Nesvadba - Bubetka a Smítko
13) Nikolaj Nosov - Neználek ve Slunečním městě
14) Richmal Cromptonová - Jirkův perný den
15) Mary Nortonová - Pidilidi
16) Edith Nesbitová - Pět dětí a skřítek
17) A. A. Milne - Medvídek Pú
18) Astrid Lindgrenová - Pipi Dlouhá punčocha
19) Philip Ardagh - Bláznivé příhody Edy Nerudy/ Cesta na Hrozný konec
20) Lyman Frank Baum - Čaroděj ze země Oz
21) Eduard Petiška - Bylo jednou jedno loutkové divadlo
22) Antoine de Saint-Exupery - Malý princ
8. VLASTNÍ TVORBA
Každý si musí vymyslet a vyprávět svou vlastní pohádku.
9. VÍŠ TO?
Závěrečný test. Otázek bylo původně celkem 22. Ty, které by vám určitě nic neříkaly, zde neuvedu. Ale i tak se může samozřejmě stát, že jste některé pohádky, kterých se otázky týkají, neviděli. Některé otázky jsou poněkud komplikovanější. Odpovědi naleznete až na konci, abyste si také mohli trošku zahádat. ;o)
1) Kdo má dům postavený uprostřed bažiny?
2) Kdo se v písničce chlubí tím, že má pomůcku na kreslení a zvíře, které by bez vody umřelo?
3) Kdopak by si dal džus z kočky?
4) Kdo by dokázal opravit cokoli, co by se vám rozbilo, když by Ferda neměl čas?
5) Kdo vynaložil velké úsilí, aby získal kalhoty?
6) Jak se jmenovali dva čarodějové ze seriálu Arabela?
7) Jak se jmenovalo městečko, ve kterém žil Burák?
8) Jaké příjmení má loutkový chlapec, který žije jen se svým otcem a psem?
9) Kdo uprostřed obýváku vytvářel jezírko pro rybky?
10) Kdo vypil hodně alkoholického nápoje a od té doby už zůstal stejně velký?
11) Kdo se bál žluny?
12) Kdo nerespektuje ceduli, která upozorňuje na skutečnost, že majitelem pozemku je pán hor?
13) Kdo si za své obydlí zvolil pokrývku hlavy?
14) Kdo má domek z pařezu?
15) Jak zní zaklínadlo, které vás pustí k panu Zababovi?
16) Jak se jmenovalo sloní mládě ve filmu "Slonisko a Medvídek Pú"?
17) Jak se jmenoval film, ve kterém jel kouzelný dopravní prostředek za starým bělovlasým tlusťochem?
(1-Zlobr Shrek, 2-Elmo má zlatou rybku a taky pastelku..., 3-Alf, 4-Bořek stavitel. V písničce se přece zpívá: "Znáte Bořka. Všechno spraví! Znáte Bořka, šikulu...", 5- Krtek, 6- Vigo a Rumburak, 7- Kardanová Lhota, 8- Spejbl. Tedy pravděpodobně. Je to samozřejmě Hurvínek. Jeho otec je pan Spejbl, tak se dá předpokládat, že se jeho syn jmenuje Hurvínek Spejbl. 9- Pat a Mat, 10- Maxipes Fík (Vypil soudek piva a přestal růst.), 11- Brouček, 12- Trautenberk (Tady je Krakonošovo!), 13- Bob a Bobek, 14- Křemílek a Vochomůrka, 15- "Mašinko, výhybko, bradlo, most, prosím tebe o milost, pusť mě k panu Zababovi!" - Pohádky o mašinkách, 16- Fufík, 17- Polární expres (Za toho bělovlasého tlusťocha se omlouvám, ale kdybych napsala Santa, bylo by to moc jasné. No, snad dostanu letos nějaký dárečky.)
Sečetla jsem body. Celkem bylo možné získat 200 bodů. Dosaženému počtu bodů také odpovídalo závěrečné hodnocení. Dvě nejnižší hodnocení by získal jen někdo, komu je to fuk, nebo záměrně odpovídá špatně. Kluci získali 189 bodů a hodnocení Expert.
0-30 bodů - TUPOHLAVÉ ŤULULUM
Vraťte se do bažiny! Nikdy v životě jste neslyšel nic, co by se jen vzdáleně podobalo pohádce. Nemáte fantazii ani rozum. Je mi vás líto. Nic nedostanete.
31-70 bodů - IGNORANT
Pohádky vás moc nebaví. Sledujete je jen z povinnosti nebo nedostatku jiné zábavy. Fantazie je podle vás nějaká nebezpečná choroba. Pokud se v příběhu nevyskytuje žádný ptakopysk, zdá se vám příběh nudný.
71-110 bodů - POPLETA S FANTAZIÍ
Všechny pohádky se vám pletou dohromady. Když se do příběhu "zamotáte",nahradí fakta vaše fantazie. Proto dokážete i z nesmyslu vytvořit docela pěkný příběh. Z ježibaby uděláte na poslední chvíli princeznu a provdáte ji za prodavače ojetých automobilů.
111-150 bodů - ZNALEC
Pohádky znáte velice dobře. Jste také vynikající vypravěč. Vaše fantazie je skvělá a máte i smysl pro humor. Ve vašem vyprávění nechybí napětí a romantika. Vždy rozeznáte kvalitní pohádkový příběh a máte skvělou paměť.
151-200 bodů - EXPERT
Jste pohádkový expert. Příběhy máte rád a rád je vyprávíte. Někdy se vám zdá, že pohádky a příběhy jsou skutečnější než život sám. Leckterý spisovatel by vám mohl závidět nepřekonatelnou fantazii. Ve svém vyprávění věnujete pozornost detailům. Vaše příběhy jsou plné dobrodružství a romantiky. Máte vždy poruce nějaký vtípek, kterým vyprávění oživíte. Vždy najdete nadšené posluchače. Lidé si ještě léta pamatují věty, které jste vyslovil.