Malování je nejen skvělý způsob relaxace, ale i jedinečný prostředek k zachycení okamžiku a vyjádření vnitřních pocitů člověka. Vzpomínám si na svého dědečka, akademického malíře, na atmosféru v jeho ateliéru, světlo, dopadající skrz velké střešní okno na jeho obrazy, malířský stojan, štětce, barvy a paletu. Vzpomínám si na nádhernou vůni terpentýnu. Pamatuju si, jak jsem mu seděla modelem. Dědeček zemřel, když mi bylo osm let a přesto si stále pamatuju jeho tvář a mlhavě i hlas. Kdyby tu ještě byl, sedla bych si vedle něho a dívala se, jak vzniká obraz....
Rozhodla jsem se dětem malířství přiblížit alespoň tak, jak jsem toho schopná. Tak vznikl v létě 2009 tento projekt.
-Jak se to dělá
Ve veřejné knihovně jsem objevila publikaci o malování, psanou pro děti. Její název už si nepamatuju. Dozvěděli jsme se, jak malovat obličej, aby jednotlivé jeho části byly správně umístěné, v jakém poměru má být hlava vůči tělu. Dočetli jsme se o perspektivě a o blednutí barev v závislosti na větší vzdálenosti. O teplotě barev, stylech a malířských technikách.
-Slavné obrazy
Seznámili jsme se s některými známými obrazy a jejich autory.
-Malování v přírodě
Bylo léto, sluníčko nádherně svítilo. My jsme s klukama popadli deku, nějakou baštu a pití, velké skicáky, tužky, uhly a pastelky a vyrazili jsme malovat do přírody. Našli jsme útulné místo s výhledem do Prokopského údolí. Tam jsme se uvelebili a pustili se do malování krajiny.
-Zátiší
Můžeme nechat děti, aby na stůl umístily věci a ovoce podle svého vkusu. Raději jednodušší tvary. Vytvoříme pěkné zátiší a zkusíme si je namalovat.
-Portrét
Portrét je podle mého názoru snad nejtěžší. Ale každopádně si při jeho malování můžeme užít trochu legrace a o to nám jde. Nechtějte vidět, jak dopadl chudáček Harry Potter a jeho "parťáci" v našem podání. :o)
Moje sestřička se zůčastnila malířského kurzu. Jestli se s vámi smím podělit o radu, kterou mi při malování portrétu dala, pak je to stínování. Nemalovat ostrou hranici obličeje, nosu a podobně, ale stínovat a rozmazávat. Tak získáme lepší výsledek.
(To je můj syn Tomášek, jak jsem ho namalovala. :o) )
-Výstava
Děti chodí semtam se školou na výstavu. Ale jsou to výstavy malířů tvořících pro děti nebo přímo výstavy dětských prací. Můj nápad, jít s klukama na výstavu klasických obrazů, vypadal zpočátku jako totální propadák. Reptali. Vše se změnilo ve chvíli, kdy uviděli první vystavený obraz. Sama jsem byla překvapená vnímavostí, postřehem pro detail, citem pro barvy a světlo. Netvrdím, že budu své synky vláčet na výstavu každý týden, patrně bych je nepotěšila. Ale výstava, kterou jsme si společně prohlédli, byla znamenitá. Kde jsme byli? Navštívili jsme stálou expozici Umění 19. století v Čechách, v klášteře sv. Jiří v Praze na Hradčanech. Vřele doporučuji.
O výstavě se více dočtete zde:
http://www.ngprague.cz/cz/3/sekce/klaster-sv-jiri/
-Pořádáme výstavu
Teď už víme, jak to na výstavě vypadá. Také jsme namalovali pár pěkných obrázků. Můžeme si tedy uspořádat doma svou vlastní výstavu. Rozložíme a rozvěsíme obrázky. Na každé správné vernisáži pochopitelně nesmí chybět pohoštění, slavnostní přípitek a třeba i pár slov vystavujících umělců.
Tužku, papír a hurá do toho!