2. DEN BEZ ELEKTŘINY
Jeden prázdninový den (07) jsme s klukama vyloučili elektřinu a různé moderní vymoženosti z našeho života. Předem jsem ale stanovila, které věci se použít musí (nebudu vypínat lednici a podobně).
Kupodivu jim vůbec nevadilo, že nemohou koukat na televizi a hrát si na počítači. Mě nevadilo, že jsem nemohla uvařit ten den teplé jídlo a udělali jsme si jen nějaké sendviče. :o) Žádné auto, tramvaj a pod. Jen pořádná pěší procházka. Nejvíc je nadchlo, že nemohli rozsvěcet a museli si svítit svíčkami. (Nic jsme nepodpálili.) Brali to naprosto vážně. Uvědomili si například, k čemu všemu je dobrá elektřina.
1.DOSPĚLÍ JSOU DĚTI A DĚTI DOSPĚLÍ
To bylo také o prázdninách (07). Chtěla jsem klukům ukázat, že být dospělý neznamená, že si člověk může dělat co chce, ale že to s sebou nese i určité povinnosti. Svěřila jsem jim nějaký ten finanční obnos a řekla jsem jim, že je ten den celý na nich. Trochu jsem se bála, abychom ten den nebyli jen na bonbónech.
A jak to probíhalo? Ráno sobě i mě namazali chleba. Kluci-taťkové mi řekli, že když to hezky sním, dají mi bonbónek. Tomík vymyslel, že budou dělat k obědu pizzu. Podíval se do kuchařky, co je na to potřeba, zkouknul zásoby a sepsal si nákup. Připravili mi oblečení. Trochu jsem vzdorovala a nechtěla se převléknout na ven. Tak mi pohrozili, že mi zakážou televizi. Potom jsme se vypravili do obchodu. Jeli jsme autem, takže řídit jsem pochopitelně musela, ale dala jsem Míšovi sedačku vedle sebe dopředu a chvílema jsem ho nechala zařadit (s mou pomocí) a dělali jsme, že řídí on. To se mu strašně líbilo. Kupodivu nechtěli kupovat samé bonbóny, ale postavili se k nákupu zcela zodpovědně. Koupili si i nějaké koláčky a mně lízátko. Já jsem samozřejmě, jako správné dítě, každou chvíli otravovala, že něco chci koupit. Vždycky jsem si vybrala něco nemožného, jako třeba pepř, že to má barevný obal a tak. Lidé na mě trochu divně koukali, ale to mi ani nevadilo. :o)
Doma se kluci pustili do vaření (pizza se jim povedla) a potom i nějakého úklidu. Já jsem si četla, malovala a hrála s panenkama. Odpoledne mě kluci nechali hrát si chvíli na počítači. Večer nachystali večeři a potom mi přečetl Tomášek pohádku. Nechala jsem ty dospěláky trochu vzhůru a potom jsem hru ukončila a zahnala je do pelíšku.
Výměnu rolí vám mohu vřele doporučit (i kdyby jen na chvilku nebo na určitou činnost). Spokojení jsme byli všichni. :o)
Pokud něco takového se svými dětmi plánujete, zvažte jejich věk a tuhle hru přizpůsobte. (Mým synům bylo v té době 9 a necelých 6.)