Woman - stránky jedné ženy

(200. - 31.12.10)

IKEA - Umělý vánoční stromek - příbalový leták:
Tyčka - 1 ks
Větve - 46 ks
Jehličí - 13 543 kusů
Montážní lepidlo - 3 litry
 

(199. - 28.12.10)

Přijde paní Nováková od lékaře a manžel se jí ptá: "Tak, co ti doktor říkal?"
"Poznal na mně, že jsem sokolka."
"Opravdu?"
"Když jsem se svlékla, řekl: "No, nazdar!" "


(198. - 28.12.10)

Žena: "Přišla ti návštěva, tvrdí, že je to tvůj blízký příbuzný."
"To je určitě nějaký idiot!"
"Samozřejmě. Ale prý má ještě jiné důkazy."


(197. - 28.12.10)

Žena: "Kvůli čemu ses do mne zamiloval - kvůli mé bezchybné figuře, bohatství nebo andělské povaze?"
"Kvůli tvému smyslu pro humor!"
 

(196. - 16.12.10)


Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku.
"Copak to vyváděj", diví se Kohn, "snad nemalujou?"
"Kdepak! Stěhuju se."


(195. - 16.12.10)

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ně míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: "Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou."
 

(194. - 23.11.10)

"Tak jsem slyšel, že ta tvá nová známost je hrozně ošklivá?"
"Jestli je ošklivá, to nevím, ale když ji vidí myš, vyskočí na židli a ječí!"
 

(193. - 16.11.10)

Uživatel: "Vypnul se mi počítač. Volám admina. Přichází admin, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi 10krát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a odchází. On je prostě šaman!"

Admin: "Zavolali mě k uživateli. Ten idiot se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, rozmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal a zapínám ho, nadávám, odcházím. Je to blb."

(192. - 9.11.10)

Webdesigner vyplňuje dotazník -
barva očí?
#2840A6


(191. - 9.11.10)

Kdy je člověk maximálně ztracený?
Když ho ani google nenajde.


(190. - 9.11.10)

Bavi se dva admini:
"Kámoš včera během 5 minut shodil hlavní server."
"On je hacker?"
"Ne, debil."

(189. - 18.10.10)

Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se jich ptá:

"Tak děti, a kdopak ví, kolik je 1+2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit... Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malý chlapeček: "Já nevím, kolik je 1+2, ale vím, že je to určitě stejně jako 2+1, jelikož sčítání je na tělese reálných čísel komutativní."


(188. - 10.10.10)

Pán přijde do obchodu:
"Zabalte mi, prosím, ten oblek, který máte ve výloze."
"Ani si ho nebudete zkoušet? To se vám musí teda hodně líbit," diví se prodavačka.
"Nikoliv, ale už jsem se na tu hrůzu nemohl déle dívat."


(187. - 28.9.10)

Baví se dva zbohatlíci:
"Já jsem tak bohatej, že bych si mohl koupit celej svět, heč."
"Tss, ale já ti ho neprodám!" odpověděl druhý.


(186. - 20.9.10)

(185. - 19.9.10)

(184. - 5.9.10)

(183. - 30.8.10)

Baví se dva:
"Jakpak se jmenuješ?"
"Ka ka karel No no novotný."
"Ty koktáš?"
"Ale ne, koktal táta a matrikář byl idiot."


(182. - 24.8.10)

"Jak je možné, že jste utekl z operačního sálu?" ptá se primář pacienta.
"Protože sestra říkala: jen klid, žádnou paniku, operace kýly je přece jednoduchá záležitost."
"Vždyť to je pravda."
"No jo, ale ona to říkala tomu chirurgovi!"


(181. - 17.8.10)

Ptá se Mánička Pepíčka: "Věříš mi, že mě přinesl čáp?"
A Pepíček: "Věřím, proč ne, já myslím, že je to individuální.
O mě například maminka říká, že jsem vypadl tatínkovi z oka."


(180. - 5.8.10)

Pan Kořínek si stěžuje lékaři: "Já jsem tak strašně nervózní, pane doktore.
Pořád rozbíjím hrnky a talíře a z toho jsem tak rozčílenej a votrávenej, že jsem ještě nervóznější."
Pan Kořínek dostal tabletky. Měl přijít za deset dní. Přišel.
"Tak jak?" povídá doktor. "Zabralo?"
"Ohromně, pane doktore."
"Tak už nerozbíjíte nádobí?"
"Ale jo, to jo, ale teď z toho mám náramnou legraci!"


(179. - 25.7.10)

Chlápek vyleze z obchoďáku a zjistí, že mu mezitím někdo naboural venku zaparkované auto. Za stěračem byla cedulka: "Jak tohle píšu, sleduje mě několik lidí, kteří si myslí, že vám sem píšu svoje jméno, adresu a číslo havarijního pojištění. Ale není to tak."


(178. - 24.7.10)

Pán si v tramvaji stěžuje sousedovi: "Ta dnešní mládež je ale nevychovaná."
"Proč, vždyť vás pustili sednout?"
"No jo, ale manželka stojí!"


(177. - 10.7.10)

Jedou dědeček s vnoučkem autobusem, k nim si přisedne starší, silně namalovaná paní. Vnouček na ni nejprve upřeně hledí, nakonec to nevydrží a pěkně od plic se dědečka zeptá, proč je ta paní zmalovaná. Dědeček se k němu nakloní a něco mu trpělivě vysvětluje. Když děda skončí, chlapec se zvědavě nahlas zeptá: "A dědo, co je to stará ochechule?"


(176. - 9.7.10)

Turista si koupil v Itálii renesanční obraz. Aby se vyhnul na hranicích nepříjemnostem s celníky, nechal obraz přemalovat primitivní krajinkou.
Doma pověřil restaurátora odborným "umytím" obrazu.
Za několik dní mu restaurátor telefonuje: "Krajinka zmizela, ale s ní taky renesanční obraz. Pod ním byla Madonna a teď se objevuje Mussolini. Mám pokračovat?"


(175. - 29.6.10)

V autobuse:
"Pane řidiči, zastavte, Tamagočimu je zle!"


(174. - 23.6.10)

Lord otec prohlíží vysvědčení svého syna Johna. Chvilku nad ním krabatí čelo, ale nakonec řekne s uspokojením:
"Tvé vysvědčení milý synu je sice trapné, ale aspoň mě ujišťuje, že neužíváš žádné povzbuzující drogy."


(173. - 23.6.10)

Český ministr školství obědvá v restauraci. Chce zaplatit, ale majitelka říká: "To je v pořádku, byl jste můj host pane ministře." "Jak to, že mne znáte?" diví se ministr. "Já jsem bývalá učitelka." Poté jede ministr taxíkem do svého úřadu. Taxikář nechce o placení ani slyšet: "To máte grátis, pane ministře, já jsem bývalý učitel." Cestou do úřadu vidí ministr žebračku a hodí ji minci. "Děkuji pane ministře!", praví žebračka. "Cože, vy jste také bývalá učitelka?" zeptá se konsternovaný ministr. "Ne, to ne, ale mám teď okno v rozvrhu", odpoví žebračka.


(172. - 8.6.10)

"Koukám, koukám, ty jsi změnil zaměstnání?"
"No, ze zdravotních důvodů."
"A co ti je?"
"Mně nic, ale šéfovi se dělalo špatně, když mě viděl!"


(171. - 2.6.10)

Přišel pozdě do kanceláře a omlouval se: "Zaspal jsem..."
"Cože? Vy spíte i doma?"


(170. - 26.5.10)

"Včera jsem se, člověče, bavil čtyři hodiny s jednou překrásnou ženou."
"Jo, a co ti řekla?"
"Řekla, že ne."


(169. - 18.5.10)

Pepíček měl odnést dopis na poštu, ale leje jako z konve.
Pepíček: "Maminko, nemusím jít na tu poštu, když tolik prší?"
Maminka: "Ale to víš, že nemusíš, Pepíčku.
Vždyť by ani psa nevyhnal.
Pošleme tatínka."


(168. - 9.5.10)

Policejní stanice. Seržant říká přísně řidiči:
"Tak koukejte, náš policista tady tvrdí,že jste s ním mluvil ironicky, přímo posměšně.
Tak jak to bylo?"
"Ale to je omyl.
Prosím, on mě zastavil, začal si psát poznámky a mluvil na mne přesně tak, jako moje žena, když se mnou jede.
No tak jsem mu automaticky řekl:
'To víš, miláčku, že máš pravdu!' "


(167. - 4.5.10)

Dívka: "Pokaždé, když vidím moře, vzpomenu si na tebe."
Chlapec: "Jako že jsem jímavý a romantický?"
Dívka: "Ne, jako že se mi dělá zle."


(166. - 26.4.10)

Poslední slova jednoho gangstera:
"Kdo mi dal housle do mého pouzdra na housle?"


(165. - 19.4.10)

Žena s dítětem cestuje autobusem; vtom k ní přistoupí muž a povídá:
"Tohle je to nejošklivější dítě, co jsem kdy viděl."
Ženu to pochopitelně velmi rozčílí.
"Co se děje?" ptá se průvodčí.
"Tamten chlap mě právě urazil," odpoví žena.
"Tak tady tak neseďte," říká průvodčí, "běžte a povězte mu, co si oněm myslíte.
Tu opičku vám zatím podržím."


(164. - 13.4.10)

Malíř: "Co si myslíš o mém novém obrazu? Tvůj názor je pro mě opravdu důležitý."
Přítel: "Myslím, že nemá vůbec žádnou cenu."
Malíř: "Přesto bych ho rád slyšel."


(163. - 6.4.10)

"Pane doktore, zdá se mi, že jsem pes."
"Hmm, tak se položte na gauč."
"To nejde, gauč je fuj."


(162. - 28.3.10)

(151. - 10.1.10)